Arsenal F.C.

Před více než rokem jsem pod dojmy skvělých výkonů Mathieu Flaminiho ve středu zálohy sepsal článek s názvem "Růst Mathieu Flaminiho", a myslím si, že stejnou "poctu" si zaslouží i Flamstrův možný nástupce... Alex Song se totiž po komplikovaném startu svojí kariéry v Arsenalu pomalu začíná stávat jedním z klíčových hráčů mužstva Arséne Wengera. Alex přitom vůbec neměl lehký život, a možná, že mu zkušenosti z jeho mládí pomohly nevzdat se, a nakonec se i přes posměšky odborníků a fanoušků dostat do základní jedenáctky Gunners. Songův otec totiž umřel, když mu byly pouhé tři roky, a Alex přiznává, že nebylo snadné vyrůstat bez něj. "Když jsem byl mladý, bylo to pro mě velmi těžké. Pozoroval jsem svoje kamarády, jak je ze školy vodí domů jejich tátové, to já neměl nikoho, což mě samozřejmě poznamenalo." Song ale použil tuto negativní zkušenost k tomu, aby sám sebe namotivoval k brzkému založení rodiny, které by mohl poskytnout onen rodinný život, který sám nezažil. Rodina Songů už teď čítá dvě děti. Staršímu Nolanovi jsou 2 roky, a prý je vidět, že má v genech zapsány fotbalové přednosti jeho předků. "Chce si pořád hrát s míčem, už teď je na svůj věk vyjímečný, síla, s jakou kope do balónu, je prostě neuvěřitelná. Možná je to v naší rodině přirozená věc." Alexův strýc je Rigobert Song. Dříve hrával v obranách Liverpoolu a West Hamu, nyní spolu oba příbuzní hájí barvy kamerunského reprezentačního výběru. Alexovi je stále pouze 22 let, ale už teď je bez pochyb lepším hráčem, než kdy byl jeho strýc, a už nesčetněkrát během svého působení na severu Londýna ukázal svou mentální sílu a odhodlanost. Ze začátku jeho kariéry v Arsenalu mu hodně pomohl Arséne Wenger a jeho neochvějná víra v mladé hráče. Alex odešel v roce 2007 na hostování do Charltonu, a mnoho fanoušků i odborníků se domnívalo, že už se do mužstva Kanonýrů nikdy nevrátí. Vloni však předvedl famózní výkony v dresu své země, načež dostal v několika posledních zápasech šanci ve středu obrany po boku Williama Gallase. Letos se pak stal jasnou volbou na pozici defenzivního záložníka. Je to totiž náš jediný záložník, který má přirozené obranné instinkty, tudíž se stal v naší záloze velmi důležitým hráčem, protože Arsenal zpočátku sezóny těžko hledal ve své středové formaci tu správnou balanci mezi útočením a bráněním. Song na hřišti taktéž ukazuje velké nasazení a bojovnost. Tyto vlastnosti bez pochyby hodně několika naším mladíkům chybí, tudíž by jim chování Alexe na hřišti mohlo být příkladem. Jeho jediné výraznější zaváhání v této sezóně přišlo v remízovém utkání se Spurs, které se skončilo 4-4. Song přicházel na pažit coby střídající hráč, za stavu, v němž jsme vedli o dvě branky. Před svým střídáním stál u postraní čáry, smál se, a dělal si legrácky se spoluhráči. Všichni víme, co se pak stalo, ale já jsem si jistý, že se Song z této chyby poučil, a i nadále bude podávat skvělé výkony z poslední doby.